Francouzská Polynésie, duben 2010

V dubnu 2010 jsem se vydala na dalekou cestu do mé vysněné destinace, Francouzské Polynésie. Společnost mi při putování na druhou stranu zeměkoule dělal přítel Jakub. I když náš odlet ohrožovala Islandská sopka, která kvůli popelu uzavřela evropská letiště, štěstí stálo na naší straně a odletělo se!

Tahiti: Mavana Suite, Pearl Beach Resort

Už jsme se nemohli dočkat přistání na Tahiti. Přivítali nás květinami a odvezli do tropického resortu Manava Suite. Slyšela jsem od kolegyně před odletem, že Tahiti má pouze černé pláže vulkanického charakteru, není tedy pro relaxaci nejvhodnější. Manava měla dobrý vstup do vody a také prostorný bazén, pláž tu tedy nebyla úplně potřeba. Pro odpočinutí po dlouhé cestě naprosto ideální.

Druhý den našeho pobytu jsme přeletěli do souostroví Tuamotu. Ostrovy zde najdete pouze prstencového tvaru, je zaručeno soukromí a totální klid. Vybrali jsme ostrůvek Manihi s hotelem Pearl Beach Resot, ubytování na vodě. Vodní vilka byla plně vybavena a prostorná terasa umožnila ochutnat první sluneční paprsky. Také jsme se poprvé vykoupali v Pacifiku, blankytně průzračná laguna plná krásných ryb – velkých, malých, barevných i bílých. Odpoledne jsme si zapůjčili kola a ostrůvek dlouhý šest kilometrů jsme si projeli. Nechtělo se nám z rajského prostředí, ale další poznání bylo silnější.

Intercontinental Tahiti, Le Meriden Tahiti, Radisson Plaza, Sofitel Tahiti, Pearl Beach Resort,

Opět jsme zavítali na Tahiti, prohlédli hotely, Intercontinental Tahiti, Le Meriden Tahiti, Radisson Plaza a poté se ubytovali v Sofitel Tahiti. Po občerstvení jsme vyrazili na prohlídku okolí. Život na Tahiti se podobá všedním dnům, co známe kdokoliv z nás. Ráno jsme měli střetnutí s naším dlouholetým partnerem, prohlídku města a poté přelet na zelený ostrůvek Moorea.

Přelet je sranda, trvá pouze patnáct minut, každopádně i tak je nutné být na letišti předem
a projít bezpečností kontrolou. Dorazili jsme už odpoledne, v hotelu
Pearl Beach Resort jsme se i tak stihli ještě vykoupat. Moře tu nebylo to nejlepší co jsem zatím viděla, bylo dost mělko a podél pobřeží plavala mořská tráva. Večer jsme si při procházce okolím vychutnali famózní západ slunce a poté přespali v zahradním bungalovu s privátním bazénem. Snídaně na terase byla jedinečná. Následující den jsme podnikli výpravu po ostrově Moorea v jeepu, plantáže, zálivy, lesy, hory…prostě krása a jedinečnost přírody.

Legends Resort, Hilton Lagoon Resort

Na oběd jsme přijali pozvání generálního manažera Jean Piera, Legends Resort. Pro mne byla tato návštěva nezapomenutelým okamžikem. Legends je vybudován v kopcích, takže o jedinečný výhled na lagunu je postaráno. Všude kolem Vás jsou tropické stromy a květiny. Po obědě nás zavezli privátní rychlo lodí na jejich soukromou pláž. Vybaveni piknikovým košem, šnorchlem a brýlemi jsme si užívali odpoledne na malinkém motu.

Večer nás ještě očekával na prohlídku Hilton Lagoon Resort jeho generální manažer Olivier. Návštěvu jsme završili společnou lahodnou večeří v jejich á la carte restauraci. Poprvé v životě jsem okusila rybu lovenou radarem, žije v hloubce 600 metrů pod mořem. Po dezertu jsme se rozloučili a pokračovali dále do hotelu Sofitel, kde jsme přenocovali. Naše vodní vilka byla velice prostorná a komfortní. Jelikož jsme dorazili už za tmy, nechali jsme si testování kvality laguny na ráno. Opravu velmi časně jsme s východem slunce proplavávali kůli dalších vil. Voda byla perfektní, moře hluboké, čísté a svěží. Po snídani jsme si prohlédli celý areál a následně opět zavítali na letiště.

Bora Bora: Le Maitai, Intercontinental Moana, Intercontinental Thalasso, Sofitel a Sofitel Privat Island, Four Season, Hilton Nui Bora Bora

Přelet na Bora Bora také netrval dlouho, po příletu nás čekal zástupce místí cestovní kanceláře a zavezl nás do hotelu Le Maitai, kde jsme se na další tři dny ubytovali. Volné odpoledne nás vyhnalo k vodě. Během následujících dnů jsme na Bora Bora ještě prozkoumali Intercontinental Moana a jeho sesterský Intercontinental Thalasso, ten je pověstný lázněmi s hlubokomořskou vodou. Projekt byl vytvořen majitelem a stál neskutečnou sumu, nicméně ji používá také ke klimatizaci v resortu, což má velký potenciál.

Další na řadě byl Sofitel a Sofitel Privat Island. Na malinkém molu, kde se část resortu nachází příjemně foukalo a svatební místo na vršku poskytlo jedinečný výhled na Bora Bora a lagunu.

Poslední den na Bora Bora byl dost náročný, po opuštění hotelu nás čekala cesta na ostrůvek Pearl Beach Resort Bora Bora, spojeno s obědem. Poté jsme cestovali na luxusní resort Four Season, zde jsme po přehlídce neodolali a vyzkoušeli místní lagunu.

Se západem slunce jsme opouštěli resort a cestovali na Hilton Nui Bora Bora, tady jsme prošli rychlou prohlídkou a pak našli útočiště v úchvatné vodní vile. Člověk tu má opravdu prostor, terasa nabízí výhled na oceán. Hilton je jediným hotelem, který nemá výhled na centrální ostrov Bora Bora, ale na otevřený oceán. Tak to byl náš poslední den v této úchvatné laguně.

Maupiti

Brzy ráno jsme se nalodili na Maupiti Express a cestovali necelé dvě hodinky na malebný, turisticky málo navštěvovaný ostrůvek Maupiti. Musím říct, že pro příště bych jízdu lodí na otevřeném oceánu klidně vynechala. Žhavé slunce, velké vlny – ještě že jsme neměli moc času na snídani. Po příjezdu na Maupiti čekala snad celá vesnice u přístavu na svou dodávku. Lodě ani letadla sem nelétají každý den, proto je logistika důležitá. V přístavu je možnost si vypůjčit kolo a ostrov si projet. Spousta návštěvníků pobývala na Bora Bora a sem se vydala na jednodenní výlet.

Naše místečko bylo na malinkém molu u manželů, kteří provozovali pouze šest bungalovů. Žádnou klimatizaci nebo minibar zde nenajdete. Jedná se opravdu o základní ubytování a servis. Ale ten klid? To je ten luxus, komfort a benefit. Po vybalení jsme vyrazili na obhlídku ostrůvku, cestou jsme našli spoustu mušlí, zvířat, kytek. Cesta kolem dokola trvala pouze patnáct minut, nicméně tu nikoho nepotkáte.

Na opuštěných pláží ležela spousta korálů vyvržených z moře, zůstalo to tu ještě po cyklonu. Díky minimální turistice je v moři velká spousta ryb. Většinu času jsme se slunili a relaxovali, občas si půjčili kajak a jeli prozkoumat lagunu nebo okolní břehy. S námi na ostrově byli pouze tři další lidé, jinak nikdo. Pro mne to byla očistná kůra, v dnešním uspěchaném světě. Všem doporučuji. Přítel se vydal poslední den vegetění s majitelem penzionu na ryby na otevřený oceán. Vrátil se po šesti hodinách maximálně vyčerpán, byl to sice velký zážitek – hlavně lovit rybu Mahi Mahi, ale fyzicky náročné. Musím říct, že život tu není žádný med. Takto jsme ukončili náš poslední den na ostrově jednoznačně nezasaženi turistickým ruchem. Čekala nás předposlední noc v ráji.

Reatea: Le Taha´a privat island

Přelet z Maupiti na Reatea trvala tak třicet minut. Na letišti na nás čekal reperzentant Le Taha´a privat island, nejkrásnějšího místa na světě. Naložil nás do rychločlunu a za dvacet minut jsme vystoupili na mole přírodního klenotu.

Tento vanilkový ostrov nás očaroval. Resort se nachází na malinkém molu vzdálen deset minut od ostrova. Je obehnán korálovými útesy, je zde korálová zahrada, kde si můžete prohlédnout nejrůznější korály a hlavně ryby. Naše vila se nacházela na konci mola, bylo to to nejkrásnější, co jsem zatím viděla.

Výhled přímo na centrální ostrov Le Tahaa a nikde nikdo. Vila jako taková měla obrovskou terasu s přímým vstupem do vody. Nehodnotím jen prostředí, ale také osobitý servis. V poledne jsme měli oběd s generální manažerkou resortu. Procestovala celý svět a většinu toho co jsem já již navštívila, sama poznala z profesní stránky. Takže bylo o čem hovořit a jídlo? Francouzský kuchař nám připravil lahodné kombinace. Po obědě jsme si šli užívat slunce, vody a relaxace. Byla to genilní tečka v našem putování po Francouzské Polynésii. Nechtělo se nám, je tu toho ještě sousta k poznání – jiné souostroví, nová tajemství.

Bylo to dlouhé i náročné, nicméně to byla velmi zábavná, poučná i odpočinková cesta. Poznali jsme spoustu míst, kultur i lidí. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí a to je důvod proč cestovat. Každému kdo má zájem, velmi ráda podobnou cestu připravím.

Markéta Schröcková 

 

Destinace jsme procestovali. Poskytneme vám osobní rady.