Korfu před sezónou

Naši rodinnou dovolenou obvykle pečlivě a dlouho dopředu plánuji. Letos to bylo jinak. Poté, co pan ministr překazil plány všech rodin v zemi tím, že zkrátil školní rok o 2 dny, náš pan ředitel dětem přidal ještě další týden. Představa letošních prázdnin o délce 10 týdnů mě vyděsila už jenom pohledem do kalendáře, ale učím se brát věci z té lepší stránky a neplánované volno jsme využili k předsezonnímu pobytu v Řecku. Nebude tam ještě tolik lidí ani takové vedro, říkali jsme si.

Obvykle balím dlouhé týdny, kdy pečlivě zvažuji každý kousek ze svého šatníku, několikrát ho přežehlím, abych ho druhý den zase vrátila zpátky do skříně. Po letošní zimě jsem s hrůzou zjistila, že se do ničeho nevejdu a po čtyřicítce už do plavek vel. 32 asi nezhubnu. Kufr tedy zel prázdnotou až do posledního dne, což je výsadou spíš mého muže. Balí vždy spontánně a narychlo, což mu pokaždé vyčítám, ale nemá to valný efekt. Nakonec to vždycky dobře dopadne. Co nemá, to nepotřebuje, říká. Ale že odletěl do Francouzské Polynésie bez šnorchlu, to má často na talíři.

Den před odletem jsem provedla velmi impulzivní nákup oblečení dospělé vel. M a konečně si sbalila svých pár uspokojivých kousků, kterých se s ohledem na váhový limit zase vešlo méně, než bych si přála. Stejně většinu oblečení přivezeš zpátky domů nenošených (zaznělo z vedlejšího pokoje) - a má pravdu!

Už roky plánuji pobyt v Grecotel Costa Botanica na severu Korfu, tak rozhodování o tom, kam, už bylo snadné a letos to konečně vyšlo. Letěli jsme společností RyanAir, jelikož mají přiznivější časy letů než SmartWings. Cena je také lákavá, ale když přikoupíte seating a zavazadla, vychází podobně. Na co nesmíte zapomenout je online odbavení, nejlépe v jejich mobilní aplikaci. Na letišti je tato služba za příplatek, přestože stejně musíte odevzdat zavazadla k odbavení na přepážce. Let se uskutečnil na minutu dle plánu, prostoru na nohy je v letadle přiměřeně. Během letu personál prodává občerstvení, které si můžete také objednat předem online.

Po příletu nás překvapilo, jak je ostrov Korfu pěkně zarostlý a zelený. Transfer do hotelu přes vnitrozemí trval necelou hodinku s panoramatickými výhledy. Na hotel jsme dorazili těsně před setměním. Ubytovali se a vychutnali si bohatý bufet k večeři těsně před zavíračkou. Na baru jsou do 3 hod. ráno ještě sendviče, kdybyste měli hlad po večeři, říkala slečna, když nás uváděla do pokoje a spiklenecky na nás mrkala. Neochutnali jsme. Nemám na all inclusive koncept morálku a po této dovolené zas budu celé léto hubnout do nově pořízených plavek.

S čím jsme ovšem nepočítali, byli komáři. Jenom za večeři jsme schytali nespočet kousanců. Na recepci nám sdělili, že to je přece normální, a že to trápí i místní. Na pokoji byl k dispozici celkem účinný repelent a sítě ve všech oknech. I přes to jsme po této zkušenosti preferovali usazení uvnitř restaurace.

Pokoj jsme měli v klidné části areálu v tzv. Summer houses s výhledem na tenisové kurty a akvapark. Dostali jsme pokoj č. 67, z čehož měl největší radost můj syn a pořád chtěl hlásit číslo pokoje s typickými gesty. Jenže pak si ho už všude pamatovali a neptali se.

Někteří členové personálu byli evidentně začátkem sezóny ještě v zácviku. Zaujal nás jistý Achilleus, nikdy nedělal to, co bylo zrovna potřeba. Všude kolem nás neuklizené stoly, u vstupu do restaurace fronta až ven a on si v klidu leštil příbory a skládal ubrousky. Pak zvedl oči a začal po jedné sklenici odnášet špinavé nádobí z náhodně vybraných stolů. Zvláštní, že mu to ale nikdo z přihlížejících manažerů nevyčetl, jako by to viděli jenom hosté. Na moje víno se přišel zeptat 3x a nakonec stejně poslal kolegu. Přitom Pinot Grigio měli v nabídce jen jeden. Mistrovský kousek se mu povedl, když mladé mamince u vedlejšího stolu nalil prosecco do třetinky na pivo (ano, měla taky nožičku) a láhev šumivého vína prostě odpálil tak, že se korek odrazil o strop a dopadl mezi hosty doprostřed restaurace. Tak jsme se s paní na sebe jen podívaly a usmály. To už bylo nějaký den pobytu a vlastně bylo úsměvné to sledovat, co už.

Hotel je postavený ve stylu vesničky, pokoje jsou v nízkých dvoupodlažních budovách rozesetých po rozlehlém areálu. Uprostřed je náměstíčko s restauracemi a večerním programem (většinou diskotéka pro děti). Malých dětí bylo v tuto dobu opravdu požehnaně. Na hotelu je také minizoo, každé ráno nás při cestě na snídani vítal osel svým hýkáním.

Hotel disponuje 4 bazény s bary a obsluhou, nás však zajímala především pláž a moře. Před hotelem se táhne dlouhá písčitá pláž kilometry daleko. U vstupu do vody je pás oblázků, za naším hotelem přecházela pláž spíš do oblázkové. U nás byl ale vstup pozvolný a dno hladké, písčité. Lehátek je dostatek a kdykoli během dne nebyl problém sehnat volná místa. Jako jediní z okolních hotelů máme plavčíka a půjčovnu vodních sportů. První den pršelo a pak dva dny foukalo, takže se plavčík ukázal jako nevýhoda, protože zakázal koupání. Ale nakonec jsme se dočkali klidné hladiny a zapůjčili si šlapadlo se skluzavkou a paddleboard. Šlapadla jsem se s odporem zúčastnila, dovádění na paddlu jsem už jen přihlížela.

Menší děti se koncentrovaly v akvaparku, kde je i brouzdaliště a kids club. Vyzkoušeli jsme tobogány i línou řeku a s radostí se vrátili na pláž.

Jídlo na hlavní bufetové restauraci je chutné a výběr je pestrý, i když s minimálními obměnami. A la card restaurace asijská, řecká a italská byly beznadějně obsazené. Doporučují proto rezervaci předem v hotelové mobilní aplikaci. Asi by nás na recepci dokázali někam umístit, alespoň se tak tvářili, ale nakonec jsme tuto velkorysou nabídku odmítli, jelikož usazení venku na rušném náměstí nás ani nelákalo. Obsluha typicky řecká (milá, ale pomalá), ale po pár dnech jsme najeli na jejich tempo.

Přímo před hotelem je půjčovna aut a v okolí řada obchůdků a kaváren. Určitě má smysl opustit hotel, byť i na krátkou procházku. My navštívili nedaleké jezero Antinioti s brakickou vodou a ruiny kláštera Agia Aikaterini. Panorama albánských hor dosahujících až 2000 metrů na protějším pobřeží bylo také velmi působivé. Následující den jsme si vyšlápli ke kostelu a ruinám Mandolo mansion. Cesta olivovým hájem byla přerušovaná nádhernými výhledy na zátoku a městečko Acharavi. Ikonický Canal d´Amour s nedalekým větrný mlýnem jsem nakonec oželela, takže se sem budeme muset ještě někdy vrátit. Už teď se těším!