Uganda, Keňa a Tanzanie

Když přišla nabídka od Meet CEE a Turkish Airlines na další cestu do Afriky a ještě k tomu na safari, ani minutu jsem neváhala. Už delší dobu jsem si přála mít ještě možnost znovu zažít krásu tohoto kontinentu a vidět zvířata ve volné přírodě. Projet tři země za 14 dní už od začátku působilo jako výzva. Měla jsem různá očekávání a musím říct, že tato cesta je všechny splnila a v mnohém překonala. Následujících 14 dní bylo jedno velké dobrodružství, na které budu navždy vzpomínat.

Před cestou...

Vraťme se ale k přípravám… Pokud chcete navštívit tyto země, je ideální zájezd rezervovat s dostatečným předstihem. Pro země platí různé vstupní podmínky, doporučení k očkování i vybavení na cestu.

V prvé řadě před odjezdem navštivte centrum cestovní medicíny, které doporučí vhodná očkování. Při kombinaci zemí východní Afriky však musíte počítat s tím, že potřebujete očkování proti žluté zimnici, které musí být provedeno více než 10 dní před odletem. Pro Ugandu to je ostatně podmínka pro udělení vstupních víz. Často také lékaři doporučí očkování proti žloutence a břišnímu tyfu. Další velké téma představuje malárie, proti které neexistuje očkování, a braní antimalarik. Uganda zastupuje zemi s vysokým rizikem výskytu malárie, Keňa a Tanzanie pak země se středním rizikem. Ať už se rozhodnete jakkoliv, obezřetnost je namístě.

Do výbavy přibalte repelent s DEET 25 %+, dezinfekci, oblečení v přírodních barvách s dlouhými rukávy a nohavicemi, pokrývku hlavy a teplejší vrstvy na chladnější rána. Při návštěvě zvířat se vyhněte křiklavým barvám, černé a tmavě modré (přitahují mouchy tse-tse). Podcenit byste neměli ani cestovní pojištění, které pro určité aktivity může vyžadovat připojištění.

Víza vyřizujte s předstihem. Většinou po vás budu chtít detaily k letenkám, itinerář a u Ugandy i datum očkování proti žluté zimnici. Online žádost pro Ugandu a Keňu je vhodné vyplnit a uhradit alespoň měsíc před odletem. Běžná cena víz bývá 50 USD/osoba/země, pozor na podvodné zprostředkovatelské stránky. U Tanzanie uděláte nejlépe, pokud víza necháte až na místě po příletu. Ušetříte si tím zbytečný stres. Obdržení víz online bývá zdlouhavé a nespolehlivé.

Naše cesta dobrodruhů začala pohodovým letem z Prahy s Turkish Airlines, kdy jsme během přestupu v Istanbulu navštívili International CIP Lounge, která je skvělou zastávku pro delší čekání na návazný let. Pro let do Ugandy nás čekal milý upgrade do business class, což nás všechny potěšilo. Méně poptávané lety však operují Turkish Airlines s Boeingy, na tomto letu konkrétně 737-8 MAX. Servis v business class byl skvělý, jediná škoda byla, že v tomto typu letadla sedadla nešla 100% sklopit, spíše tak z 20 %. Během letu jsme měli také 60 minutové technické mezipřistání ve Rwandě.

UGANDA - Perla Afriky

Po příletu do Ugandy ve tři ráno jsme si všichni oddechli, že jsme na místě. O to víc nás zaskočila neskutečně pomalá imigrační kontrola. I po zkušenostech z jiných afrických zemí jsem tak dlouhé čekání ještě nezažila. Kromě důsledné kontroly všech dokumentů a očkování nás bohužel zastihly i technické problémy s razítky. Nakonec jsem jako jediná z naší výpravy skončila s ručně psaným vízem v pasu, což je docela rarita. Letiště v Entebbe je poměrně malé, kromě sochy gorily zde najdete jen pár obchodů a salonek. Zavazadla naštěstí dorazila, a tak jsme se mohli vydat do hotelu a trošku se prospat.

No 5 Boutique Hotel pro nás představoval fajn útočiště v africkém stylu kousek od letiště. Pokoje byly prostorné, čisté a snídaně výborné. Odpoledne jsme se vydali na prozkoumání okolí. Z navštívených hotelů nás zaujala Entebbe Forest Lodge, příjemná butiková lodge, která nabízí klidné ubytování v osmi pokojích v přírodním stylu na břehu Viktoriina jezera. Navečer nás čekala plavba po největším jezeře v Africe, Viktoriině jezeře, které zastupuje i druhé největší sladkovodní jezero na světě. Jezero leží převážně v Tanzanii a Ugandě, ale hraničí také s Keňou. Rozloha Viktoriina jezera je necelých 70 tis. km² a běžně se uvádí následující rozložení pobřeží jezera: Tanzanie 51 %, Uganda 43 %, Keňa 6 %. My jsme si zde užili plavbu při západu slunce s drobným občerstvením.

Druhý den nás čekal dlouhý přesun do národního parku Kibale. Naši osmičlennou skupinu a dva zástupce místní agentury doprovázeli speciálně upravenými jeepy dva zkušení řidiči/průvodci. Cestou, která trvala přes 6 hodin, jsme měli možnost obdivovat Ugandu v celé své kráse a ryzosti. Od všudypřítomné červené hlíny, přes čajové plantáže, po krásnou tropickou přírodu.

Uprostřed tropického lesa jsme navštívili překrásnou lodge Kyaninga Lodge s výhledy na úchvatné jezero Kyaninga a pohoří Rwenzori. Butiková lodge z roku 2010 poskytuje ubytování v devíti pokojích ve stylu srubu. Celá lodge je postavena poměrně vysoko a z ručně vyřezávaných klád. Zdejší prostředí je vskutku kouzelné. Naprostý pocit soukromí, romantiky, všudypřítomné opičky a krásné výhledy z bazénu na jezero a okolní přírodu. Naším útočištěm se však na dnešní noc stala Primate Lodge, jediné ubytování v národním parku, v lesních chatkách obklopených tropickým deštným pralesem a s místními opičkami. Primate Lodge s otevřenými společenskými prostory, ohništěm a autentickými přírodními chatkami za nás poskytovala opravdu skvělé ubytování na vysoké úrovni. Zdejší jídlo bylo velmi chutné, obsluha skvělá a pokoje neměly chybu. Bezesporu velkou výhodou je také umístění jen pár minut chůze od výchozího bodu pro sledování šimpanzů v návštěvnickém centru Kanyanchu. Než jsme se ale mohli ubytovat, podnikli jsme ještě několik dalších aktivit…

Navštívili jsme Chimpundu Lodge, která nabízí modernější styl ubytování ve čtrnácti chatkách asi 2 km od návštěvnického centra národního parku. Lodge se nachází v kopečku, takže počítejte s typickými dřevěnými schody a můstky. Jedná se však o skvělou variantu pro rodiny s dětmi. Za mě lodge více připomíná ubytování hotelovému typu a nabízí prostorné rodinné pokoje. V lodgi můžete využít také privátní bazén a spa.

Po prohlídce ubytování nás čekala návštěva místní komunity, kde jsme se dozvěděli více o životě místních lidí. Vyzkoušeli jsme si zde nejen proces zpracování a přípravy kávy, ale zároveň jsme ji mohli i ochutnat. Dále nám připravili ukázku pletení košíků a představení tradičních tanců. Poté následovala procházka místní krajinou k ukázce zpracování banánů. Místní vtipný podnikatel nám ukázal různé druhy banánů, praktické využití a byl z nich schopen ručně vyrobit džus, pivo i gin. Zdejší banány chutnají úplně jinak, jsou menší, chutnější a někdy vám připomenou chuť jahod. Odcházeli jsme plni dojmů s mottem Everyday is a banana day.

Třetí den nás čekal první větší zážitek s primáty - trekování šimpanzů. Přemístili jsme se k návštěvnickému centru, kde následovala instruktáž. Pro trekování šimpanzů musíte být starší dvanácti let a být fyzicky zdatný. K zvířatům se nesmíte přiblížit více jak na osm metrů, od prvního setkání s nimi můžete být maximálně šedesát minut, není doporučeno dívat se jim do očí a při setkání musíte mít roušku. Po instruktáži se skupina asi třiceti lidí rozdělila na menší skupiny do osmi osob, které doprovázel ranger a další dva ozbrojenci.

O národním parku Kibale je známo, že nabízí jednu z největších rozmanitostí primátů v Africe, bylo zde identifikováno až třináct druhů. Šimpanzi jsou všežravci a jediní z lidoopů loví. Odhaduje se, že lidské a šimpanzí geny se shodují z 98 %, jsou tedy nám lidem nejblíže. Bohužel byl popsán i případ dvou šimpanzích samiček, které lovily v okolí šimpanzí mláďata za účelem je sežrat - čili znají i kanibalismus.

Na šimpanze jsme narazili už během několika minut – nejprve na okraji lesa, kde si jeden z nich v naprostém klidu hověl na větvi stromu. V tu chvíli nás napadlo, jestli to nebylo všechno, co dnes uvidíme. Ale opak byl pravdou. Vyrazili jsme hlouběji do lesa, kde nám s pomocí rangerky štěstí přálo dál – potkali jsme další šimpanze. Najednou se kolem nás rozhostil chaos. Samci křičeli a divoce poskakovali po korunách stromů, když se snažili dohnat jednu z místních samiček. Chvílemi jsme vůbec netušili, kde se nacházejí, a doufali jsme, že nám některý neskončí na hlavě. Nakonec jsme ale narazili i na klidnější část tlupy – včetně pohodového samečka a rodinky s roztomilým mládětem. Ten kontrast mezi bouřlivou honičkou a klidnými momenty byl nezapomenutelný. Bohužel čas se šimpanzi utekl rychle, obdrželi jsme certifikát o účasti, snědli si svůj piknikový oběd z krabičky a odpoledne pokračovali do národního parku Bwindi.

Cestou jsme se zastavili i v nejnovější, i když méně formální lodgi – Turaco Treetops. Nabízí uvolněnější styl ubytování, zato s krásnými výhledy do národního parku. Nechybí ani bazén, ideální pro osvěžení po dni plném zážitků. Lodge je vhodné pro méně náročné hosty. Naše cesta vedla přes úžasnou ugandskou krajinu, kráterová jezera se zastávkou v Kibale Lodge. Ta se nachází na hřebeni 1500 m n. m. s úchvatným výhledem na pohoří Rwenzori na západě a na pláně národního parku Queen Elizabeth. Kibale Lodge představuje luxusnější ubytování v osmi pokojích, luxusních bandách, které kombinují přírodní a koloniální styl.

Cestou jsme projížděli přes rovník, kde jsme si museli udělat fotku a vyzkoušet pověru, zda je možné postavit syrové vejce na špičku právě a jen na rovníku. Světe div se, šlo to...Průjezd přes národní park Queen Elizabeth mě překvapil. Vedla tudy dálnice a v jednu chvíli jste ze silnice mohli dohromady vidět slona i kozy, jak se pasou vedle sebe. Cestou jsme zastavili i v jednodušší sesterské lodgi Kibale Lodge, Kyambura Gorge Lodge, která byla postavena jako součást ekoturistického projektu na okraji soutěsky Kyambura. Naše cesta pak pokračovala do vyšších nadmořských výšek a ubytování ve Four Gorillas Lodge, kam jsme se dostali až v pozdních večerních hodinách. Cestou jsme si vyzkoušeli i to, jak se řeší píchlá pneumatika jeepu uprostřed noci v horách….

Čtvrtý den byl pro nás dnem D, čekal nás trek za horskými gorilami a tím pádem i brzké vstávání. Registrace v parku je již v 7:30. V dnešní době se gorily horské vyskytují už jen na dvou místech na světě. Obývají pečlivě střežené národní parky v ugandském pohoří Bwindi a v pohoří Virunga, které se rozkládá na území Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Bwindi Impenetrable National park zaujímá cca 321 km v nadmořské výšce 1160 - 2607 m n. m. Privátní trekking je zde možný od roku 1993 a paradoxně přispívá také k ochraně tohoto ohroženého živočišného druhu. Národní park je zapsán na seznamu UNESCO. Díky důsledné ochraně se v posledních letech počty goril navýšily a je jich kolem 1064. Čtyři stovky z nich žijí právě v Ugandě, což představuje okolo 50 rodin. Trekking za gorilami však probíhá za inhrabituovanými gorilami, které jsou trénované a zvyklé na přítomnost lidí. Těchto rodin je pouze dvacetčtyři. Oproti Rwandě je značnou výhodou Ugandy větší množství goril, ale i nižší cena za trek. Povolení se pohybuje i tak kolem 800 USD za osobu. Opět platí pravidlo maximálně osmi lidí ve skupině, věk 15+, šedesát minut s gorilami, musíte udržovat vzdálenost více jak deset metrů, být potichu a mít roušky při setkání, nesmíte používat blesk, doprovod rangerů a nosičů. Důležité jsou i informace k toaletám, které prostě v parku nejsou, pokud budete potřebovat tuto situaci řešit, vždy jedině po konzultaci s rangerem a za doprovodu.

Každé gorilí skupině je přiřazena osmičlenná skupina turistů, ranger, stopaři, dva ozbrojenci a pokud chcete, najmete si nosiče. Dostanete hole a jdete. My dostali přidělenou Rwigyi group. Dva stopaři šli napřed, aby nám rodinu našli a bezpečně nás k ní mohli pozvat. Po treku se šimpanzi jsme čekali náročný trek kopci, několika hodinové hledání skupinky apod. Nicméně asi jsme měli štěstí a naše hledání zabralo jen 45 minut, což nechápal nikdo z nás…Po procházce krásným tropickým pralesem se ptám rangera, za jak dlouho si myslí, že je najdeme...on udělá jen pssst..jsou vedle nás… K odpočívající skupině po snídani musí stopaři prosekat cestičku skrz křoví a pak začne zvířecí divadlo, které nás všechny dojme…Naše gorilí rodina má vše - samce silver backa, který líně odpočívá na zemi, matku, která si hoví na větvi a tři mláďata, která jsou neskutečně hravá. Mladší mláďata, asi dvojčata, spolu neskutečně dovádí. Chvílemi šplhají, pošťuchují se, pak se houpou na větvích a liánách takovým způsobem, že nás praští do ramenou větví a najednou mládě pobíhá přímo před našima nohama. Nevíme co dřív točit, fotit, kochat se. Jedno ale víme jistě, právě probíhá náš životní zážitek…. Nelze si nevšimnout, jak moc nám jsou chováním gorily podobné. Jinak jsou gorily býložravci a denně zkonzumují opravdu velké množství jídla, žijí ve skupinách a bojují spolu jedině o území. Údajně nikdy nespí na stejném místě, jelikož tam spí, jí, ale i vylučují. Nejen proto se každý den přemísťují. Nešlo si nevšimnout, že se kolem goril rojil hmyz a my byli vděční za dlouhé kalhoty, rukávy a roušky. Naše hodina rychle utekla a bohužel jsme se museli vrátit do základního tábora. Ranger nám udělal ještě okruh zdejší přírodou a pak na nás čekalo opět předání certifikátu.

Po návštěvě goril jsme měli možnost navštívit místní komunitu, kde jsme rádi nakoupili suvenýry a ručně vyřezávané gorily, abychom je podpořili. Odpoledne jsme se přesunuli do Four Gorillas Lodge, kde nám hned zuli boty a šli nám je vyčistit. Four Gorillas Lodge představuje oázu klidu uprostřed divoké přírody v 1970 m n. m. Od návštěvnického centra je vzdálena pouze deset minut jízdy. Chatky jsou rozprostřeny v kopcovitém areálu a pro pohyb zde vždy potřebujete doprovod. Mohou vás v noci totiž potkat všudypřítomní paviání. Pokoje jsou jednodušší, vybavené v přírodním africkém stylu. Díky nadmořské výšce se zde teplota v ranních a večerních hodinách může pohybovat kolem 12°C a tak jsme velmi ocenili termosku s vařící vodou a thermoform na pokoji.

Navečer jsme se opět vydali na prohlídku dalšího ubytování - Gorilla Leisure Lodge. Klikatá cesta, která by nám normálně zabrala patnáct minut se však poněkud protáhla. Začalo pršet a z hliněných cest a kopců se stala klouzačka. Bohužel jeden z našich jeepů to úplně nezvládl vyjet a tak jsme měli další dobrodružství. Naši řidiči byli ale profíci, a tak nás přemístili na prohlídku a sami hodinu tahali jeep z příkopu. Naštěstí úspěšně. Gorila leisure lodge se zaměřuje na environmentální přístup k ubytování a nabízí čtrnáct ubytovacích jednotek včetně rodinných pokojů. Pokoje nabízí větší komfort a výhledy na okolní přírodu. Nedalo se přehlédnout, že v této lodgi byla většina klientů návštěvníky z Asie. Po dni plném zážitků jsme se připravovali na další dva dny, které měly být ve znamení přesunů.

Pátý den jsme se vydali zpět do Entebbe a cestou navštívili Nkuringo Bwindi Gorilla Lodge, která se nachází v jižní části parku Bwindi Impenetrable Forest. Tato mnohokrát oceněná eko-lodge leží v nadmořské výšce 2161 metrů a nabízí dechberoucí 360° výhledy na vulkány Virunga, koruny lesa Bwindi i malebnou venkovskou krajinu. Situována je na úbočí kopce a ubytovat se zde můžete v sedmnácti soukromých zahradních chatkách, rodinných vilách nebo apartmánech. Už při příchodu je jasné, že zde opravdu vědí, jak skloubit ekologii s luxusem. Lodge využívá solární energii, sbírá dešťovou vodu a funguje prakticky uhlíkově neutrálně. Do areálu vstoupíte skrz pečlivě udržovanou zahradu a na uvítanou vás zaměstnanci přivítají sklenkou Möet a jemnou masáží rukou. Společenská lounge navazuje na restauraci, kde vás zaujme stylové interiérové řešení inspirované historií a citáty Ernesta Hemingwaye. Pokoje jsou velmi prostorné a zařízené s důrazem na přírodní a udržitelné materiály. Pro maximální pohodlí doporučujeme ubytování v kategoriích Deluxe Garden Cottage a vyšších, které navíc nabízejí krb. Lodge ukrývá řadu kouzelných zákoutí – od wellness zóny a koktejlového baru až po domek v korunách stromů.

Návštěvu v lodgi jsme si opravdu užili a pak pokračovali v cestě skrz zdejší hory zpět do Entebbe. Cestou zpět jsme se doslova kochali – hory, sopky a mlha vytvořily nezapomenutelné výhledy, na které se jen tak nezapomíná. Následujících 500 km a 10 hodin v autě nás však vrátilo zpět do reality afrických cest. S radostí jsme se večer ubytovali v již navštíveném No. 5 Boutique Hotel.

Uganda nás naprosto okouzlila. Její příroda bere dech – od rozlehlých savan až po zelené hloubky tropického pralesa, kde můžete pozorovat šimpanze a gorily ve volné přírodě. Každý den nám přinesl nové a nezapomenutelné zážitky. A co dělá Ugandu opravdu výjimečnou, jsou její lidé – skromní, srdeční a vždy s úsměvem na tváři. Není divu, že si právem nese označení „Perla Afriky“, jak ji kdysi nazýval Winston Churchill...

KEŇA

Šestý den našeho pobytu jsme se přesouvali z Ugandy do Keni a bohužel jsme se museli rozloučit s našimi skvělými řidiči. Transfer do Keni proběhl minibusem, což nebylo úplně komfortní, zvláště při trase 380 km a 8 hodin. Díky tomu jsme si ale vyzkoušeli přechod hranic jako za starých časů... Musíte vystoupit z auta, projít pěšky skrz imigrační přepážku Ugandy, projít měřením teploty a pak na přepážku Keni. Pak následuje kontrola auta. Pokud se jí však chcete vyhnout, musíte mít připravené dolary, aby vás pustili dál. V devět večer jim ty dolary rádi a vřele dáte, ať máte klid. Bohužel ani další cesta nebyla úplně bez zádrhelů…Cestou z hranic do hotelu nás šestkrát stavěla police nebo silniční kontrola, která kromě pasů kontrolovala i očkování.

Přenocovali jsme v městském hotelu v Kisumu a pak pokračovali další den dál směrem k Masai Mara. Opět nás čekal dlouhý přesun, naštěstí už jsme měli dva jeepy, a tak byla cesta pohodlnější. Cestou jsme míjeli oblast Kericho a krásné čajové plantáže. Překvapilo nás, že místní pracují s klacky v ruce – používají je k tomu, aby si proráželi cestu a odehnali hady, kteří se v těchto místech často vyskytují.

Odpoledne jsme se přemístili k bránám Masai Mara, kde nás vítaly zebry a antilopy (vodušky velké). Cestou byla naplánovaná zastávka v masajské vesnici. Po minulé zkušenosti jsme někteří tuto možnost s díky vynechali a raději si povídali s náčelníkem a kochali se okolní krajinou. Masajové jsou ale výborní prodejci, a tak nás stejně zatáhli do improvizovaného obchůdku s náramky a vyřezávanými soškami. Rozdali jsme dětem nějaké dárky a pak pokračovali dál v cestě do ubytování. Místo noční vyjížďky za zvířaty jsme si užili dobrodružnou cestu v savaně, kdy jsme nemohli trefit směr do lodge. Na cestu po afrických silnicích po výmolech jsme byli zvyklí, ale na cestu bushí ještě ne - bylo totiž jediná možná zkratka, jak si ušetřit další hodinu a půl na cestě. Všichni jsme byli překvapeni, že bush naše auto projelo. Zaměstnanci lodge k tomu používají vozidlo s pásovým podvozkem.

V Mara Engai Wilderness Lodge jsme strávili dvě noci a velmi příjemně nás překvapila. Vstupní hala, recepce i restaurace okamžitě navodí autentickou africkou atmosféru – s krbem, krásným výhledem a vyřezávanými sochami africké zvěře. Lodge se nachází v lese Ravine, na okraji srázu Oloololo. Odtud se otevírá nádherný výhled na savanu probouzející se s východem slunce, na rezervaci Masai Mara i na ikonickou migrační trasu pakoňů. Ubytování nabízí ve dvaceti čtyřech stanech s terasou a otevřenou koupelnou. Stany jsou velmi prostorné a pohodlné, samozřejmostí je fén a thermoform. Jedinou méně praktickou částí ubytování může být koupelna, která je součástí ložnice bez klasického oddělení. Není zde tedy samostatná místnost, ale jen zeď oddělující spací část a koupelnu s toaletou. Musím však pochválit zdejší výtečné kuchaře, jejich večerní menu bylo vskutku chutné. V rámci lodge je k dispozici i bazén s výhledem na Masai Mara.

Osmý den nás konečně čekalo kromě přesunů i pravé safari a pozorování zvířat. Masai Mara mě příjemně překvapila množstvím slonů, kterých jsme potkali opravdu mnoho – včetně rodin s malými slůňaty. Nechyběly ani zebry, gazely, známá "prasátka Pumba", buvoli, ani lvi, kteří lenošili ve stínu stromů. Během safari jsme dojeli až k hranici mezi Keňou a Tanzanií. Využili jsme i možnost pěšího safari podél rozvodněné řeky Mara. Opět nás doprovázeli ozbrojení průvodci a ukazovali nám ukrytá zvířata podél řeky. Pozorovali jsme ještěrky, obrovské krokodýly a hrochy. Podle našich průvodců dokáže velký krokodýl ulovit a sežrat mládě hrocha. Hroši sice působí klidně, ale umí vzbudit respekt – zvlášť když sledujete hluboká koryta vychozená v březích řeky, kudy pravidelně vstupují a vystupují z vody.

Cestou jsme navštívili velmi pěkný Ilkeliani Camp, který se nachází u řeky Talek. Tento menší kemp nabízí 17 ekologicky šetrných, přesto luxusně vybavených stanů a poskytuje pohodlné a klidné zázemí uprostřed buše. Ke stanům vedou upravené dřevěné chodníčky, které zajišťují pohodlný přístup. Samozřejmostí je bazén a prostorná lounge s barem, ideální k odpočinku po dni stráveném na safari.

Odtud jsme pokračovali do nejluxusnější ubytování v rezervaci, JW Marriott Masai Mara Lodge. Lodge leží také na řece Talek a nachází se ve výšce okolo 1600 m n. m. Už u vstupu pochopíte, že jste někde jinde. Luxus na vás dýchne z každého detailu. Lodge je velmi propracovaná a nabízí 21 luxusních stanových apartmánů s vířivkou na terase, vnitřní i venkovní sprchou. Nechybí bazén, luxusní spa, ani foto místnost s možností půjčit si to nejlepší vybavení od značky Canon na focení divoké zvěře. Hosty jsou hlavně Američané a Britové.

Abychom získali co nejucelenější přehled o možnostech ubytování, navštívili jsme také kempy značky Soroi. Ty jsou známé svým autentickým ekologickým přístupem a otevřeností vůči LGBT komunitě. Pokud se řekne kemp v divočině, jsou to právě kempy Soroi, které splňují představu o ubytování přímo uprostřed africké buše. Tento typ pobytu ale není pro každého – komfort tu ustupuje skutečnému kontaktu s přírodou, a právě to dělá ze Soroi kempů naprosto výjimečný zážitek. My jsme si zde vychutnali oběd uprostřed divočiny a pokračovali prohlídkou kempů. Soroi Mara Bush Camp nabízí základní část a samostatné privátní křídlo pro větší soukromí. Soroi Luxury Migration Camp pak přidává vyšší úroveň pohodlí spolu s nádhernými výhledy na řeku plnou hrochů a na okolní divočinu.

Po náročném dni plných zážitků nás čekala čtyřhodinová cesta zpět do naší lodge. Jedním z pravidel na safari je návrat za světla – brány parků se totiž zavírají v 18:00. Tentokrát jsme to však nestihli a museli jsme kontaktovat rangery, kteří nás z parku doprovodili. Noční jízda ale přinesla nečekaný bonus – měli jsme možnost pozorovat sloní rodinu v úplně jiném, tajemném světle africké noci. Keňa se tak stala místem mimořádných a nezapomenutelných okamžiků…

TANZANIE

Devátý den nás čekal přesun do Tanzanie, cesta byla opět dlouhá. Na hranicích jsme měnili auta a řidiče, a tak jsme museli imigrační kontrolou projít s veškerými našimi zavazadly. Tanzanský přístup je však milý a vstřícný. Všichni, i ti, kterým online vízum vůbec nedorazilo, obdrželi bez problémů vstupní víza. Na hranicích na nás čekali milí a usměvaví řidiči/průvodci s komfortnějšími vozidly, kteří s námi zamířili do národního parku Serengeti.

Již během cesty nás přivítala úplně jiná, rozmanitější krajina. Při příjezdu k branám parku Serengeti jsme viděli nádhernou duhu a cestou do našeho kempu ten nejsytější a nejčervenější západ slunce. Cestou nás doprovázela všudypřítomná stáda zvídavých pakoňů. V Sametu Campu nedaleko Seronery, kde jsme strávili dvě noci, jsme ocenili nejen jeho výhodnou polohu, ale i komfortní ubytování v luxusních stanech s výhledem do savany. V hlavní části kempu se kromě recepce a restaurace nachází také bar a bazén. Stany jsou opravdu prostorné a vybavené zděnou koupelnou, což výrazně zvyšuje pohodlí. My jsme byli ubytováni v rodinném stanu, který nabízel dvě oddělené ložnice, obývací prostor, dvě koupelny a dvě terasy. Taková úroveň komfortu v kempu mě velmi příjemně překvapila. Bonusem navíc byl výhled do savany, kde se přes den procházeli sloni a večer jsme usínali za všudypřítomného zvuku šelem.

Další den našeho pobytu následovalo velmi brzké vstávání, jelikož nás čekal dlouho očekávaný let balonem. Vstávali jsme asi ve 4 ráno, abychom zavčasu stihli náš odlet. Z našeho startovacího místa letěly 3 balony po 16 lidech plus pilot. Ráno jsme dostali kávu a čaj, k dispozici byly i přenosné toalety. Následovala instruktáž. Do balónu není dovoleno brát si batohy ani kabelky a při startu i přistání je nutné mít vlasy bezpečně schované. Zajímavostí byl samotný způsob nástupu a výstupu – nastupuje se do koše, který leží na boku, rozdělen do řad. To znamená, že během startu i přistání cestující leží, a teprve po vznesení se koš vzpřímí. Let za rozbřesku byl úchvatný. Mohli jsme pozorovat východ sunce, probouzející se krajinu, stáda pakoňů, ale i okolní balony za letu. Po přistání s troškou drncání, následoval přípitek, certifikát a snídaně v bushi na skvělé úrovni. Tento zážitek opět jen tak něco nepřekoná! To jsme však netušili, co vše ještě tento den uvidíme….

Velkou migraci stovek stád pakoňů, kteří běhají sem a tam, křižují vám cestu, slyšíte jejich dusot, ale i specifické bučení. Dále jsme potkali buvoly, nebo lvy líně odpočívající na stromech, prostě nádhera. Shodou náhod se během naší návštěvy u ‘lvího stromu” jedna lvice probere a za chvíli si koukáme téměř z očí do očí. Cestou potkáme i stáda zeber a hrochy odpočívající ve vodě i bahýnku. Navečer nás čeká překvapení u našeho ubytování, Sametu Camp, kde se před našimi terasami objeví stádo slonů.

Jedenáctý den našeho pobytu jsme měli na programu přesun ze Serengeti směrem ke kráteru Ngorongoro. Hned ráno jsme potkali stádo hyen, které kupodivu nebyly moc plaché. Dále jsme narazili na rodinů slonů s velmi hravými mláďaty, kdy nám slonice na chvilku zastoupila cestu. Pokračovali jsme směrem k Olduvai Gorge a najednou cestou narazili na dva lvy, samce. Konečně jsme tak potkali krále zvířat s pořádnou hřívou…krása! Po krátké zastávce v Olduvai jsme pokračovali a mohli jsme si užít krásný výhled na kráter Ngorongoro z výšky. Poté jsme už pokračovali do našeho ubytování, Lion´s Paw Camp. Tento kemp disponuje vynikající polohou v blízkosti jedné z vstupních bran do kráteru a nabízí 26 suites ukrytých v tropickém pralese. Samozřejmostí je vynikající restaurace, bar, obchod se suvenýry i terasa s výhledem na západy slunce nad kráterem. My jsme se ubytovali v rodinném suite, které bylo prostorné, dvě ložnice, obývák, dvě koupelny a dvě terasy. Kolem šesté hodiny jsme si užili nádherný západ slunce a drink z hlavní terasy kempu.

Poslední den v Tanzanii nás čekala návštěva kráteru Ngorongoro. Kráter Ngorongoro vznikl vlastně erupcí sopky a aktuálně zastupuje největší neaktivní, neporušenou a nezaplněnou sopečnou kalderu na světě. Ke kolapsu sopky došlo přibližně před 2,5 miliony let a zanechal po sobě kalderu o průměru zhruba 20 kilometrů a hloubce 610 metrů. Kráter Ngorongoro je známý svou vysokou koncentrací divoké zvěře. Žije zde 25 000 zvířat, včetně „Velké pětky“: lvů, leopardů, slonů, buvolů a černých nosorožců. Do kráteru Ngorongoro se dostanete pěti vstupními branami. My jsme se tentokrát vydali tou nejmenší branou Lemale na severovýchodu. Pokud někde existuje ráj na Zemi, Milele, pak je to kráter Ngorongoro. V kráteru jsme byli časně ráno, a tak jsme první hodinu nepotkali žádné další auto, což je vždy plus. Kráter má často magickou atmosféru, kterou podtrhávají paprsky slunce prostupující skrz mraky plující nad kráterem. Potkáte zde pakoně, buvoly, zebry, neskutečné množství ptáků, skupinu lvů lovící plameňáky, ale i větší stáda slonů nebo v dálce nosorožce. Nepotkáte tu ale žirafy kvůli obtížnému terénu. Kdybychom měli více času, určitě bychom tu strávili klidně celý den, abychom měli šanci vidět všechny zástupce velké pětky.

Museli jsme však pokračovat, abychom stihli tento den ještě přejet do Keni. Následoval tak další dlouhý přesun a hraniční kontrola. Při přechodu tanzansko-keňských hranic opět měří teplotu a zkoumají pas a očkovací průkaz. Kromě zdlouhavé kontroly na nás čekala bohužel i zkušenost s masajskými ženami, které se hned na hranicích vrhly na naše auta a usilovně se snažily prodat své výrobky. Navečer po sedmihodinové cestě jsme dorazili do národního parku Amboseli, kde nás přivítala skupina zvědavých žiraf. Byli jsme rádi, že konečně vidíme více než jednu žirafu relativně z blízka. Večer nás čekalo ubytování ve více autentickém kempu Tulia Amboseli Camp. Ekologicky zaměřený kemp nabízí ubytování ve stanech uprostřed zeleně. Součástí kempu je restaurace, bar, obchůdek a příjemné posezení u ohniště. I když některé stany mají i vířivku na terase, jsou obecně jednodušší a nemají žádné pevné stěny. Koupelna se sprchou a toaletou je tak oddělena od ložnice pouze závěsem. I tak má ale toto ubytování své kouzlo. Ráno se před našimi stany za ohradníkem objevilo stádo zeber.

Poslední den našeho putování jsme zakončili v národním parku Amboseli. Díky jezeru Amboseli zde měla krajina úplně jiný ráz. Blankytné barvy nebe odrážející se v hladině jezera, stáda slonů, pakoně, zebry a houfy ptactva vytvářejí kouzelnou atmosféru. Jen škoda, že jsme nemohli vidět kombinaci hory Kilimandžáro a parku, hora bohužel zůstala ukryta v mracích. Po několika hodinách v parku jsme se vydali směr hlavní město, Nairobi. Cestou v parku jsme míjeli lodge, které bohužel neustály covidovou dobu, a tak z nich zbyly jen ruiny. Při příjezdu do Nairobi jsme míjeli nejbvětší keňský slum, Kibera, kde žije přibližně milion obyvatel. Zde si vždy člověk uvědomí, jak moc dobře se v Evropě máme…Náš výlet ještě ale nekončil, chtěli jsme stihnout i Giraffe centrum. Kdyby to bylo možné, navštívili bychom Giraffe Manor, ale to je jen pro ubytované hosty. Giraffe centre zastupuje centrum ochrany a chovu žiraf s krmnými plošinami a lesnatým přírodním parkem o rozloze 15 hektarů. Ve skutečnosti to ale často dopadá tak, že za 10 dolarů čekáte ve frontě na dvě očividně už přecpané žirafy, jen abyste si s nimi pořídili fotku. Žirafy byly skvělé, ale ten dav turistů rozhodně ne. Přesto to nakonec stálo za to.

Uganda mě velmi příjemně překvapila svou krásou, rozmanitostí i vřelostí místních lidí. Právem nese přezdívku „perla Afriky“, která má skutečně co nabídnout. Od smaragdově zelených hor, přes malebná jezera až po jedinečné setkání s gorilami v jejich přirozeném prostředí. Nejvhodnějším obdobím pro návštěvu je období od června do září nebo od prosince do února. S cestou však rozhodně neváhejte! Právě teď je ideální čas Ugandu poznat, než ji objeví masový turismus. Uganda navíc umožňuje spojit poznávání s dobrodružstvím na safari, ať už přímo v jejích národních parcích, nebo v kombinaci se sousední Keňou.

Navštívit společně s Ugandou také Keňu a Tanzanii pro mě bylo velmi přínosné, protože každá z těchto zemí nabízí odlišný typ krajiny a jedinečný safari zážitek. Safari v Keni zahrnuje rozmanité scenérie – od savan Masai Mary po jezera s plameňáky – a poskytuje skvělou šanci spatřit Velkou pětku i migrující stáda pakoňů. Tanzanie vás okouzlí rozsáhlými pláněmi Serengeti a jedinečným kráterem Ngorongoro. Díky větší rozloze Serengeti zde lze legendární migraci sledovat déle a na širším území. Navíc můžete vidět i Velkou pětku. Pokud máte více času, rozhodně stojí za návštěvu i další národní parky jako Tarangire nebo Manyara.

Tato cesta ale nebyla jen poznáváním nádherných zemí, byla také cestou poznání nových přátel a sebe sama. Čtrnáct dní na cestách v různorodých podmínkách vás donutí zpomalit, vypnout od každodenního shonu a plně se soustředit jen na to být, vnímat, užívat si krásu okolního světa a okamžiky štěstí.

Pokud sníte o dobrodružství, na které se nezapomíná, ráda pro Vás připravím cestu přesně podle Vašich představ. Vydejte se s námi za krásami Afriky a zažijte divokou přírodu, jedinečná setkání a zážitky, které si s sebou ponesete celý život. Pro nabídku mě prosím kontaktujte na jana.d@deluxea.cz nebo na +420 724 065 779.