Koncem října mi bylo k mé radosti oznámeno, že pojedu do vzdálené Namibie. Vydat se do této nádherné země jsem vždy toužila, proto jsem měla velkou radost i přesto, že jsem výlet měla absolvovat sama. Do Namibie je potřeba vízum, které se vyřizuje v Berlíně, případně ve Vídni. Vyřízení netrvá déle než 10 pracovních dnů. Od místního partnera, který vše předem zařídil na míru, jsem obdržela itinerář. Odlétala jsem z Frankfurtu s leteckou společností Condor. Let byl přímý, bez přestupu a trval deset a půl hodiny. Odlétalo se večer a v hlavním městě Windhoeku letadlo přistálo v osm ráno. Zdejší letiště je opravdu malé, kde široko daleko nic není – pouze písek a poušť. 

desi-namibie-027.jpgPo kontrole pasu jsem se vydala k našemu místnímu partnerovi a počkala na další tři účastníky programu. K mému překvapení jsem byla nejmladší, jelikož průměrný věk mého týmu byl 45. Ze začátku jsem z toho měla obavy, ale po seznámení jsem zjistila, že jsou to velmi zkušení cestovatelé, od kterých se mohu mnoho naučit. Na rozdíl od nich, jsem byla v jižní části Afriky poprvé. Mezitím co jsme se seznamovali, tak nám pilot zvážil zavazadla a my se poté mohli přesunout opět na ranvej, kde na nás čekala CESSNA 210 N, jedná se o malý typ letadla pro 5 pasažérů, z toho důvodu je limit zavazadel omezen pouze na 20 kg. Letadlo dosahuje rychlosti kolem 250 km/h. Po hodině a půl dlouhé cestě jsme přistáli v Doro Nawas, kde jsme přestoupili na větší CESSNU, která byla pro 9 cestujících. Čekala nás další dvouhodinová cesta. I když jsem z toho létání byla za celý den dost utahaná, tak ten výhled stál opravdu za to. Po přistání nás vyzvednul řidič z Campu, který připravil malé pohoštění ve formě sendvičů, šampaňského a různého pití. 

desi-namibie-028.jpgdesi-namibie-2015-031.jpg

S řidičem jsme jeli dvacet minut, než jsme konečně dorazili do našeho cíle – Serra Cafema Camp. Personál nás přivítal výborným welcome drinkem a já s úžasem pozorovala okolí. Serra Cafema se nachází na severu Namibie u hranic s Angolou, kde řeka Kunene odděluje tyto dvě země. Celý komplex je inspirován podle kmene Himba, který žije v nedalekém okolí. Není zde žádné pokrytí mobilních operátorů, takže pro spojení se světem hosté mohou využít stolní počítač. Dostala jsem obrovský pokoj, ve kterém se nacházela vnitřní i venkovní sprcha. Součástí pokoje byla rozlehlá terasa s výhledem na řeku. Chatek je celkem osm a každá nabízí opravdové soukromý. Tento camp patří mezi nejdražší ubytovací zařízení v Namibii a je to opravdu znát.

desi-namibie-002.jpgdesi-namibie-004.jpg

desi-namibie-003.jpgdesi-namibie-011.jpg

Jídlo zde bylo výborné. Od předkrmů až po dezert. Musím poznamenat, že jsem velký milovník cheesecaku a teprve zde jsem měla tu možnost si vychutnat ten nejlepší. Ještě ten den jsme se vydali za místním kmenem Himba. Tento kmen žije v jižní Angole a severní Namibii. Kmen je tvořen převážně ženami, jelikož muži s dobytkem jsou po většinu roka pryč. Ženy jsou krásné a vysokého růstu. Velmi rády se krášlí množstvím náramků a jizvovým tetování. Nemají oděv, jsou potřené červenou barvou a kolem pasu nosí kousek kůže. Vlasy mají spletené do dredů a obložené silnou vrstvou červené hlíny. Pouze konečky nechávají volně. Může se zdát, že je to velmi jednoduché na údržbu, ale opak je pravdou. Proces rozčesávání zabere i několik desítek minut. Zajímavé jsou voodoo náramky, které nosí i děti. Voodoo Himby provází celý život. Při nejrůznějších rituálech jako je například narození potomka nebo úmrtí obětují dobytek, který poté spořádají. 

desi-namibie-005.jpgdesi-namibie-006.jpg

Druhý den jsme absolvovali plavbu po řece Kunene, kde jsme viděli několik krokodýlů, kteří se vyhřívali na písku. Jeden z nich byl dokonce po obědě - snědl místnímu domorodci kozu. Odpoledne jsme pak na čtyřkolkách jeli objevovat okolí. Následující den nás čekala opět cesta letadlem. Tentokrát jsme se přesunuli více k pobřeží Skeleton. Po dvou hodinách jsme dorazili do dalšího kempu Damaraland, kde nás čekalo skvělé přivítání personálu ve formě zpěvu, což je pro Afriku běžná věc. 

desi-namibie-009.jpg

Damaraland kemp je skvělé místo pro pozorování pouštních slonů a různých druhů antilop. Odpoledne jsme vyrazili na projížďku s nadějí, že je nalezneme. I zde v 80. letech minulého století během angolské války došlo k vybíjení pouštních slonů kvůli slonovině. My jsme měli to štěstí, že jsme během výpravy viděli tři stáda. Vždy jsem byla nadšená, když jsem mohla spatřit malé slůně. Po necelé hodině jízdy divočinou se nám naskytl nezapomenutelný okamžik – ve stínu pod stromem jsme objevili pětici lvů. Dva mladé samce a tři samice. Být od nich jen pár metrů ve volné přírodě je nepopsatelný zážitek. Je něco jiného, když na lva narazíte na safari, kde na 100% víte, že ho tam uvidíte a něco zcela jiného je, když ho zahlédnete ve volné přírodě. Samozřejmě se to lvům vůbec nelíbilo a vyběhli proti nám, tak jsme museli vycouvat a nechat je dál odpočívat. Tento úžasný den jsme zakončili vynikající večeří u ohně a sklenkou velmi chutného vína.

desi-namibie-012.jpgdesi-namibie-014.jpg

desi-namibie-013.jpgdesi-namibie-020.jpg

Další den jsme se opět přesouvali, ale tentokrát pouze autem dvacet minut a poté jsme letěli deset minut do Desert Rhino Camp. Měli jsme zde naplánovanou pouze jednu noc, tak jsme po přistání s naším průvodcem odjeli hledat nosorožce. Tato oblast je velmi známá právě díky výskytu těchto úžasných zvířat. Šance byla velmi malá, protože se musí vyjíždět brzy ráno. Abychom se mohli dostat do míst, která jsou typická po nosorožce, museli jsme jet dvě a půl hodiny. Za tu dobu jsme viděli žirafy, antilopy, šakaly a pštrosy. Měla jsem štěstí začátečníka a podařilo se nám i tento ohrožený druh spatřit z větší vzdálenosti. Nosorožec je nebezpečné zvíře, proto je doporučený odstup kolem 150 metrů. K mému dalšímu údivu jsem zahlédla, že je to samice s mládětem. Po cestě zpět jsme narazili na stádo šestnácti slonů. Personál pro nás mezitím připravil lahodnou večeři u ohně. Maso skvěle vonělo, že i hyeny dostaly chuť. K nám se přiblížily tři, které byly pouhých pět metrů od nás. 

desi-namibie-023.jpgdesi-namibie-024.jpg

Ráno jsme po snídani vyrazili směrem do Swakopmundu. Opět jsme přiletěli do Doro Nawas a poté jsme nasedli do auta. Cesta trvala pět hodin. Po příjezdu do města, byl znát rozdíl nejen v obydlí, ale také v klimatu. Město bylo založeno roku 1892 jako hlavní přístav v jihozápadní Africe a leží u Atlantického oceánu. Teplota poklesla o více jak patnáct stupňů. Domluvit se zde není žádný problém. Hlavními jazyky jsou němčina, angličtina a afrikánština. Ubytovaní jsme byli na dvě noci v nově otevřeném hotelu Strand, který je hned u moře. Co mě překvapilo, bylo zjištění, že místní restaurace a obchůdky zavírají velmi brzy – kolem osmé hodiny večerní, poté se veškerá zábava odehrává v hotelu. I když se mnoho lidí domnívá, že se zde dá koupat, tak je to omyl, voda dosahuje maximálně šestnácti stupňů. V nejlepším případě ve vodě uvidíte tuleně a pár plavců v neoprenu. Dominantou města je maják, kostel a barevné domy.

desi-namibie-015.jpgdesi-namibie-022.jpg



Poslední dva dny jsme strávili v hlavním městě Windhoek. Cesta autem trvala opět pět hodin. Ubytování jsme měli zajištěné v luxusním malém hotýlku The Olive Exclusive. Znovu mě ohromil obrovský prostor s vlastním bazénkem. Na poslední společnou večeři jsme všichni zašli do vyhlášené restaurace Joe´s Beer House. Objednala jsem si špíz, který obsahoval maso z antilopy, přímorožce, zebry a krokodýla – naprostá delikatesa za málo peněz. Poslední den jsme měli prohlídku města. Ve Windhoeku najdete opravdu vše, od značkových obchodů, kina až po chudinské čtvrti za městem, kam jsme zavítali i my. Večer jsme se přesunuli na letiště, kde naše několikadenní cesta skončila.

desi-namibie-016.jpgdesi-namibie-017.jpg

desi-namibie-030.jpgdesi-namibie-2015-032.jpg

Namibie má hodně co nabídnout aktivním cestovatelům od nádherné přírody po rozmanitou kulturu. Na Namibii vzpomínám každý den, tato úžasná země mě natolik okouzlila, že se ráda jednoho dne vrátím.

Na této mapce je vyznačený okruh, který jsem absolvovala.



 

 

 

Destinace jsme procestovali. Poskytneme vám osobní rady.