Maurícius a Réunion - poznávací cesta březen 2011

V březnu 2011 jsem podnikla další cestu do Indického oceánu. První polovinu jsme prožili téměř výhradně pracovně na Mauritiu a následoval spíše odpočinkový, nicméně velmi intenzivní program na ostrově Reunion. Opět jsme využili služeb letecké společnosti Air Mauritius, která operuje i přelety mezi Mauritiem a Reunionem. Palubní personál je velmi přátelský, strava velmi chutná. Díky nepřebernému množství filmů, hudby a počítačových her 11 hodin letu z Paříže uteklo relativně rychle. Cestu jsme zahájili na Mauritiu, o den delší a zcela v naší režii byl nezapomenutelný pobyt na Reunionu. Zatímco na Mauritiu je návštěvník hýčkán luxusem a pozorností na každém kroku, Reunion (zvláště horské partie) jsou zdántlivě nehostinné. O to upřímnější je pohostinnost místních. Březen je nejteplejším měsícem roku, což s sebou nese zvýšené riziko srážek, nicméně i tentokrát jsme měli na počasí velké štěstí.

Mauritius – nové projekty, zaměřeno na svatby

Během 3 let dvakrát navštívit Mauritius, když na světě je tolik zajímavých míst! Manžela jsem musela málem i přemlouvat. Nicméně cestovní ruch na Mauritiu vzkvétá a je třeba opět potkat dlouholeté obchodní partnery a seznámit se s novými projekty. První 2 noci v luxusním Trou aux Biches 5/6* mu sebraly všechny argumenty k protestu. Hotel je již sice otevřen, ale dokončená je zhruba jedna třetina, takže obsazenost nebyla vysoká. Trou aux Biches byl jedním z prvních hotelů na ostrově. Po letech úspěšného provozu se management řetězce Beachcomber rozhodl ubytovací kapacitu rozšířit a místo golfového hřiště vybudovat víceložnicové vily pro rodiny nebo skupiny přítel. Jejich záměr vyšel skvěle, navíc hotel je na jedné z nejkrásnějších pláží. Perfektní servis, výborná kuchyně, zkrátka všechno, co lze od 5/6* hotelu očekávat.
Po krátké aklimatizaci začal velmi nabitý program, z navštívených hotelů nutno zmínit Paradise Cove 5* a Veranda Paul & Virginie 3*. Tyto hotely jsme na základě osobního prověření nově přidali do nabídky. Jsou to menší hotely vilového typu ideální pro páry na svatbu nebo svatební cestu. S ohledem na omezený počet možných termínů pro svatbu si myslím, že tyto hotely mají velký potenciál.

Mimo řetězec Beachcomber jsme byli tentokrát ubytovaní v hotelu Heritage Telfair 5* na jižním pobřeží. Na každého zde dýchne atmosféra „staré dobré Anglie“. Osobně preferuji sousední Heritage Awali 5* v africkém stylu. Velmi mile mě překvapil rovněž hotel Shanti Maurice 5* -  dříve ryze relaxační záležitost s nějvětším spa komplexem v Indickém oceánu. Na obrovském pozemku se nachází jen 44 suite a 17 vil. Dle nového konceptu sem nejezdí již jen nadšenci lázeňských procedur, nicméně čas zde běží jaksi pomaleji…

Samozřejmě jsme si nemohli ani tentokrát odpustit návštěvu některých z atrakcí na ostrově. Procházku po mořském dně jsem si nakonec z vlastního pocitu zbabělosti odpustila. Jelikož želví farmu a palírnu rumu jsme již absolvovali v roce 2008, bylo na čase porozhlédnout se po zážitku „pro pokročilé“. Tuto naší touhu plně uspokojila procházka se lvy v Casella přírodní rezervaci. Necelou hodinu jsme kroužili po rezervaci ve skupince 10 návštěvníků se dvěma lvíčaty a přesilou vychovatelů. Nadšeně pózovala a za každý kaskadérský kousek je krotitelé odměnili steakem hovězího nebo pěkně zatuchlé rybky.

Výlet, ze kterého byl mimořádně nadšený zejména můj můž, byl na otevřené moře, s lákavým názvem „koupání s delfíny“. Jelikož patřím mezi „zasvěcené“ v oboru a vím, že je tato činnost zakázaná, a jedná se čistě o marketongový tah, jak nalákat nevinné turisty, bez obav jsem těsně po východu slunce, hladová a rozespalá nasedla na motorový člun s dalšími 8 účastníky. Jakmile jsme odrazili od břehu, můj optimismus začal opadat a na tváři mého muže byl vidět rostoucí zájem. Po školení o bezpečnosti jsem se dozvěděla, že jedeme za reef - na otevřené moře! Do zátoky že chodí delfíni spát a v tuto dobu plavou do moře. Byli jsme ubezpečeni, že se nebudeme pohybovat ve větší hloubce než 30 m! Jeli jsme 10, 20 minut plnou rychlostí a nic se nedělo, slunce začínalo opravdu nepříjemně pálit. Věděla jsem, že tento výlet je pokus/omyl, jelikož několik klientů si mi stěžovalo, že kromě hodinové projížďky člunem nezažili nic výjimečného. Najednou se před námi objevilo 5 podobných člunů. Stáli na místě a dívali se kolem sebe. A to už jsme i my viděli desítky hřbetních ploutví, tu celá tělíčka, byli všude kolem nás! Někteří museli mít snad 2 metry! A v tom plavčík řekl, že první čtyři zájemci mohou do vody. Zkoprněla jsem na sedačce a manžel už si nasazoval šnorchl a ploutve. Domluvili si s plavčíkem jednoduchá gesta a zmizeli pod hladinou. Odvahu jsem nakonec nesebrala, ale i sdílený zážitek byl intenzivní. Delfínů se pochopitelně nesměl nikdo dotýkat, ale vidět je „naživo“ z takové blízkosti je nezapoměnutelné. I plavčíci říkali, že jsme měli neobvyklé štěstí na oba druhy tamních delfínů, viděli páření a i malé mládě jak poklidně plavalo s matkou a cestu si krátili štěbetáním. Delfíni postupně mizeli v moři a byl čas se vrátit. Dvě hodiny na tropickém slunci udělaly své, ale stálo to za to! Nakonec mi ani nevadilo, že snídani jsme vůbec nestihli.   

Reunion – pánem svého času

Mauritius jsem i já brala částečně jako nutné zlo, ale na Reunion jsem se vysloveně těšila. Po hodinovém přeletu jsem s velkým nadšením uložila boty na podpadku na dno kufru a nasadila pohory. Mauritius je velmi civilizovaný, ale na Reunionu máte pocit, že jste zpátky v Evropě. Na letišti jsme si půjčili auto, v mém diáři už byly všechny schůzky splněné a pravá dovolená mohla začít! Během jednoho týdne jsme pobývali v teplotách od 0 do 35 °C a v nadmořské výšce od 0 do 2500 m n.m. 

Během prvních dvou dní, které byly naplánované k pobytu na pláži, jsme usoudili, že při kombinaci s Mauritiem je zcela zbytečné ztrácet čas hledáním pěkné pláže. Na Z pobřeží je sice část korálového reefu, ale zbytek ostrova je nechráněný, vhodný pouze pro surfaře – sebevrahy. Útoky žraloků jsou zde překvapivě časté.

Jakmile to šlo, vydali jsme se proto do hor. Vesnička Cilaos, ale už i samotná cesta z 0 do 1500 m, byl zážitek nejen pro nás, i pro našeho renaultíka. Zdejší obyvatelé na rozdíl od domorodců v hl. městě mluvili plynně anglicky, a ti, kteří ne, cítili se velmi zahanbeně a horlivě se omlouvali. Ač tomu geografické podmínky evidentně nechtěly, tráví místní většinu času více či méně úspěšnými pokusy o zemědělství. Čočka je zde sice považována za vrchol úspěchu a pěstitelského umění, ale 10 eur za malý sáček u nás běžně dostupné potraviny je skutečně rarita. Naprosto dokonalé však je zdejší víno. Velice sladké a velice silné – jen pro ty nejotrlejší! Majitel rodinného hotýlku Tsilaosa je bodrý vinař, a tak se slzou v oku konstatoval, že doba si žádá komerční lehká modní růžová vína.

Z okna našeho pokoje jsme měli výlet na nejvyšší horu ostrova – Piton des Neiges 3070 m n.m. Který blázen by se šplhal nahoru, konstatovat manžel po snídani. Netušil, jaký výlet jsem pro něj na tento den přichystala… Po prvních 500 m převýšení mě začal proklínat. Musím uznat, že cesta byla náročná. Prakticky samé schody, zpočátku betonové, následně dřevěné nebo z kamenů. Nicméně perfektně udržované. Po chvíli jsme vystoupali nad mraky, což výrazně snížilo pocit závratě. V horském sedle ve výšce 2500 m mu už naštěstí nezbyly síly k odporu. Vrchol nezdoláme, to už je jasné. Nafotili jsme proto mezi mraky, co se dalo a vydali se na cestu zpět. Celá túra nám zabrala 5 hodin. Odpoledne zakončit procedurou ve zdejších termálních lázních by bylo božské, měli však již bohužel plno.
Následující den jsme opět sestoupali na pobřeží. Vedro a dusno se zdálo být horší než před naší cestou do hor. Na JV pobřeží je cesta několikrát přerušena lávovými jazyky ze stále činného vulkánu Piton de la Fournaise. Na ten jsme se chystali hned po ránu dalšího dne. Tentokrát si ale terén důkladně prozkoumáme předem. Měsíční krajina – to je asi jediné, co každého napadne při pohledu na lávová pole. Erupce jsou opravdu časté. Poslední byla necelý měsíc před naší návštěvou a místy šla z prasklin ještě horká pára. Dojeli jsme až do St. Rose s očekávání unikátního zážitku z pohledu na Notre Dame des Laves. Jedná se o asi neznámější kostel na Reunionu. Říká se, že při výbuchu sopky v roce 1977 tudy protékal proud lávy, před kostelem se rozdvojil a za ním opět spojil. Možná jsme čekali příliš, ale byli jsme upřímně zklamaní. Stopy po zbíječce byly jasně viditelné…

Poslední den pobytu jsme obětovali nejdůležitější atrakci ostrova – túře kolem vulkánu. Dle instrukcí máme být připraveni na mráz, déšť, dusno a horko střídající se zcela nahodile. Realita se ani zdaleka neblížila tomu, co jsme si ze strohého konstatování v průvodci dokázali představit. Vyráželi jsme opět brzo před snídaní. Ostatní hosté nejlepšího hotelu na ostrově Palm & Spa 4* ještě spokojeně podřimovali, aby jako rozptýlení před obědem obkroužili kráter v helikoptéře, zatímco my jsme vsadili na autentický zážitek. Opět stoupání z 0 do 2300 m n.m. Ovšem zatímco v Cilaos byl příjemný chládek, tady jasně mrzlo. Na stinných místech byla ještě jinovatka. Na centrálním parkovišti nás opravdu pobavila místa pro vozíčkáře, nu což, autentický zážítek dostupný každému … Foukal silný vítr a hustě pršelo. Naše trasa měřila 5 hodin. Zhruba za polovinou nás čeká pohled „do kotle“. Opět cedulky s varováním o poslední erupci ani ne měsíc staré a výstražné hlášení pro ty, kdo nepůjdou po bílými pruhy vyznačené bezpečné cestě. V husté mlze bylo vidět vždy jen od značky ke značce. Po 2 hodinách se mraky začaly protrhávat. Honem rychle nafotit malé čmoudící sopečky všude kolem a za 10 minut už zase všechno přykryje bílá čepice. Během stoupání na hlavní kráter se vyhouplo slunce a vrchol jsme zdolali opět s krátkým rukávem. Focení, stejně jako všichni, s kotlem blíž, než je bezpečno chodit. Na cestu zpět bylo opět dusno a parno a po 5 hodinách intenzivního poskakování z hroudy lávy na hroudu jsme byli rádi, že už nás veze renaultík na dobrou večeři a do hotelu. Poslední noc jsme se ubytovali v Diana Dea Lodge 4*. Zcela nový hotel ve stylu afrických safari kempů. Jenže tady se zvěř neloví, ale chrání. Autentické interiéry a přírodní materiály byly velmi vkusně zkombinované. S těžkým srdcem opouštíme tento nádherný kousek světa, protože příště zas musíme jet někam jinam.  

 

Osobně jsem za 6 dnů/5 nocí navštívila tyto hotely na Mauritiu:

Trou aux Biches *****/*, Dinarobin *****/*

Shandrani *****, Shanti Maurice *****, Villas Valriche *****, Heritage Telfair *****, Heritage Awali *****, Paradise Cove *****, Long Beach *****

Le Meridien ****

Veranda Grand Baie ***, Coin de Mire ***, Veranda Paul & Virginie ***

 

Na Reunionu za 7 dní/6 nocí:

Sainte Alexis ****, Palm hotel & spa ****, Diana Dea Lodge ****

Juliette Dodu ***, Le Nautile ***, Tsilaosa ***

Destinace jsme procestovali. Poskytneme vám osobní rady.