V červenci 2009 jsem se plna očekávání poprvé vydala na poznávací cestu Švýcarskem. Naplánovala jsem si během týdne procestovat jedno až dvě turistická a lyžařská střediska denně. Rozhodla jsem se cestovat přes Německo osobním automobilem. I přes to, že nejsem příznivcem rychlé jízdy, mě krásně upravené německé dálnice přesvědčily využít neomezené rychlosti. Cesta z Brna do prvního střediska, Arosy, mi trvala přibližně deset hodin.

Arosa, Davos: Arabella Sheraton

1. den: 20.7.2009, pondělí. Nespala jsem, abych naplnila svůj plán, dvě střediska za jeden den! Arosa ovšem nebyla první, co mě uchvátilo. Uchvátil mě totiž samotný příjezd do Švýcarska. Nevím, proč se o jeho krásách příliš nemluví, snad že mu lidé nemůžou zapomenout, že odmítá členství v Evropské unii? Osobně se Švýcarsku už nedivím, je totiž výjimečné a nezkažené, panenské. Zasáhla mě krása lesů, přítomnost vodopádů, vůně přírody, křišťálovost jezer, nespočet pasoucích se kraviček, překrásné počasí a výborná čokoláda. Jsem, přiznávám čokoládová a sýrová, možná i proto se mi stalo Švýcarsko takovou vášní.

Konečně jsem v Arose. Ta panoramata! Neskutečný pohled. Travička mechová, rozkvetlé louky a já celá nesvá, že do fotoaparátu nemůžu všechnu tu krásu nastrkat. Švýcarsko se dá těžko zachytit snímky, musí se jednoduše zažít. USP Arosy také panoramata jsou, to mi potvrdili všichni tamní hoteliéři. Arosa je vcelku malé městečko, ležící v údolí, mezi horami.

Navštívila jsem zde tři výjimečné hotely, každý trošku jiný. S Arosou jsem se musela po poledni rozloučit, i když nerada. Moc se mi líbila. Na plánu byl Davos, vyhlášené konferenční velké město, nejvýše položené sjezdovky.

Jsem tu, před Davosem mě uvítalo krásné jezero plné windsurfistů. Vyhlášené lyžování si tu v létě moc neužiji. Davos je opravdu větší město. Navštěvuji zde dva pětihvězdičkové hotely, tři čtyřhvězdičkové. Nejkrásnějším byly právě dva poslední hotely řetězce Arabella Sheraton. Jsem ve fázi, kdy jsem se neskutečně těšila na postel. Spánek po čtyřiceti hodinách v útulném hotýlku ve vesničce u Churu byl o to opojnější, když jsem si nechala otevřené okno.

St. Moritz: Kempinski, Suvretta, Pontresina, Celerina

2. den: 21.7.2009, úterý. Typická švýcarská snídaně mi udělala velkou radost. Teplé pečivo, výborné sýry, presso – další složky švédského stolu už nepotřebuji. Dnes je na programu Svatý Mořic.

Už příjezd na samotné místo byl nezapomenutelný. Kravičky přecházely přes cestu, jen silnice narušovala konturu rajské přírody. V St. Moritzi je překrásné jezero Sankt Moritzersee. Městečko leží v údolí a je obklopeno horami. Na všechny vrcholky vedou lanovky. Téměř všechny hotely, které jsem navštívila, mají vlastní lanovku. Můžete zde zakusit First flieger, let na laně.

Zde jsem navštívila šest pětihvězdičkových hotelů a pět čtyřhvězdičkových. V některých mě vítaly milé dámy v tradičních krojích. Na okraji St. Moritze je obrovský klid. Mezi dva nejklidnější hotely patří Kempinski v nížině a Suvretta na kopci. V St. Moritzi vládne také bohatý noční život. V centru městečka je poměrně rušno. Poblíž jezera jsem uspořádala nezapomenutelný piknik v trávě. V odpoledních hodinách jsem si nenechala ujít ani vesničky Pontresina a Celerina. Tyto vesničky jsou kousek od St. Moritze a jsou tedy v bezprostřední blízkosti sjezdovek.

Večer asi v 18 hodin jsem se vydala na další cestu směrem na západ Švýcarska. Čekaly mě dvě nejkouzelnější střediska Saas Fee a Zermatt. Cesta ze St. Moritzu tam byla ale po celém dni moc dlouhá. Proto jsem se ubytovala v privátu ve vesnici po cestě. Zde se mluvilo italsky. Naštěstí paní domu trošku německy mluvila. V restauraci jsem si „rukama nohama" objednala večeři a opět usnula. Spánek, i když krátký byl vydatný. Hlavně díky tamnímu vzduchu.

Saas Fee, Zermatt

3. den: 22.7.2009, středa. Snídám po cestě do Saas Fee. Při příjezdu mě překvapilo, že do vesničky se nelze dostat autem. Najednou pro mě bylo Saas Fee jen parkovací dům. Ale nenechala jsem se odradit. Auto jsem zaparkovala na krytém parkovišti, a když jsem vystoupila, čekal mě za parkovištěm krásný pohled na malebnou vesnici ve stínu hor a přitom na výsluní.

Perla Alp, to je Saas Fee pro svět a už i pro mě. Všude blízko. Auta by mu jen ubírala, už chápu. Jezdí zde minibusy, které svoje klienty odvážejí přímo z parkovací haly do hotelů. Saas Fee je romantická vesnička, zcela tradiční. Stavby ze dřeva, hory přímo před nosem. Doporučuji všemi deseti. Navštěvuji jeden pětihvězdičkový a několik čtyřhvězdičkových hotelů, kde jsem našla svého vítěze. Za nízkou cenu kvalitu pětihvězdy. „Na ledovci si můžete zalyžovat i dnes", slyším od hoteliéra. Nemám ale ani čas, ani svoje lyže, bohužel. Navštěvuji útulnou kavárnu a loučím se se snovým Saas Fee. Příští zastávka ještě dnes: Zermatt.

Po cestě začalo pršet. GPS navigace mě po několikáté navádí: „Naloďte se na trajekt!" Zjišťuji, že do Zermattu se nemůže jezdit automobilem. Pouze vlakem, taxi nebo koňským spřežením. Chci vyzkoušet pověstně dokonalou vlakovou dopravu a nasedám na vlak. Vlakem jsem na místě asi za deset minut. Vlak byl levný, přesný, rychlý a velice prostorný.

Když jsem vystoupila, otevřela se mi nádherná krajina. Zermatt je větší než Saas Fee, je více živý a má hodně obchodů, nejvíce s outdoorovými potřebami světových značek. To proto, že Zermatt je určený především sportovním nadšencům. Užívám si prohlídku dvou krásných pětihvězdičkových hotelů, před kterými postávají koně. Aby si je tyto hotely od sebe poznaly, jeden je má bílé, druhý černé. Hotely jsou krásné. Vedle jednoho z nich vidím krásný kamenný kostelík a muzeum Materhorn. Na ulicích je hodně lidí. Ze všech dřevěných domů visí překrásné balkonové květiny. Výhoda léta, ale ne jediná. I v létě si můžete v Zermattu zalyžovat. Když jsem se nabažila krás Zermattu, vydávám se vlakem zpět. Stále trošku prší. Vydávám se na cestu do Gstaadu, města slavných. Je už ale zase celkem pozdě, musím se opět ubytovat po cestě. Ubytování nacházím v lyžařském středisku na půli cesty v Les Diablerets. Zde se pro změnu hovoří francouzsky, což je ještě větší problém, než italština. Navštěvuji místní pizzerii, ochutnávám pivo Amstel a ubírám se ke spánku.



Gstaad: Gstaad Palace, Grand Hotel Bellevue, Interlaken, Grindelwald: Grand Regina

4. den: 23.7.2009, čtvrtek. Poměrně brzské vstávání mi ulehčuje sluníčko, které opět krásně svítí. Své udělala i švýcarská snídaně. Gstaad je překrásné menší městečko s promenádou. Dominantou města je hotel Gstaad Palace, který se ční jako jedna z mála staveb nad vesničkou.

V Gstaadu jako jediném byla cítit vůně venkova, což je pýchou zdejšího okolí. Promenáda je poměrně dlouhá, nejezdí tu auta. Je tu spousta obchůdků, krásný kostelíček. Věřím, že zde žije i noční život. Navštěvuji tři pětihvězdičkové hotely a jeden čtyřhvězdičkový hotel. Gstaad je oblíbený různými celebritami z celého světa. Já jsem nikoho nepotkala, ale chápu, proč se jim líbí zrovna tady. Zejména Grand Hotel Bellevue mě přesvědčil, že je „hvězdný". Tamní porsche club mě přímo uchvátil stejně jako bazén s vysouvací plošinou, nad kterou bývají diskotéky. A místní čínské SPA si mě rovněž naprosto získalo.

Loučím se s hvězdým Gstaadem a vyjíždím do Interlakenu. V této části se lyžuje jen v Grindelwaldu. Navštěvuji nejprve Interlaken, poměrně velké město, které leží přímo na pobřeží dvou velkých švýcarských jezer. Je tu spousta turistů všech národností. Velice oblíbená destinace. Zejména svatba zde může být pěkná. U jezer v pozadí hor. Ideální zejména pro letní dovolenou v duchu turismu. Prohlédnu si tu dva velké hotely, ty jsou opravdu honosné. Potkávám několik koňských spřežení a Interlaken opouštím. Čeká mě Grindelwald.

Kopcovitá vesnička protkaná historií filmů s Jamesem Bondem, které tu byly natáčeny. Moc pěkná místa. Přicházím do malého, ale luxusního hotelu Grand Regina. Hned za recepcí mě čeká překrásný salon s výhledem na údolí. Ředitel hotýlku byl moc příjemný, ale jeho nabídku noclehu jsem musela odmítnout. Čekala mě ještě cesta do Centrálního Švýcarska. Naproti Grand Hotelu je vlakové nádraží. Doporučuji tedy cestovat vlakem. Ubytovávám se v chatě po cestě, nedaleko Engelbergu.

Engelberg: Waldegg

5. den: 24.7.2009, pátek. Snídaně opět nezklamala. Ta mi bude chybět. Vyrážím z hotelu. Po cestě do Engelbergu potkávám spoustu krásným kraviček. Je krásný teplý den. Není zde žádný pětihvězdičkový hotel. Ale nad vesničkou ční hotel Waldegg. Čtyřhvězdičkový, útulný a evidentně oblíbený. Ceny jsou zde totiž relativně nízké a kvalita dobrá. Engelberg je dobrá volba pro klidnější a levnou rodinnou dovolenou. Odpoledne se vydávám domů do ČR. O půlnoci přijíždím domů do Brna.

Fotografie z Ivaniny cesty naleznete ZDE.

Pokud jste se po přečtení mé zprávy z cesty inspirovali a toužíte po podobných cestovatelských zážitcích, ráda vám připravím dovolenou na klíč. Prosím, kontaktujte mě emailem zajezdy@deluxea.cz. Ivana Procházková

 

Destinace jsme procestovali. Poskytneme vám osobní rady.