Seychely - prosinec 2018

Seychely - prosinec 2018

Jako milé překvapení před Vánoci jsem byla vybrána na základě pozvánky od řetězce Constance na FAM trip do ostrovního státu Seychely, který se rozkládá na 115 ostrovech severovýchodně od rovníku.

Celkem se tohoto FAM tripu zúčastnilo osm žen, z toho šest z České republiky, jedna z Polska a jedna ze Srbska. V plánu byla návštěva dvou resortů mezinárodního hotelového řetězce ConstanceLemuria a Ephelia, které se nachází na vnitřních seychelských ostrovech Praslin a Mahé.

Z Prahy jsme dne 6. prosince v 15:30 s leteckou společností Emirates a největším dopravním letadlem na světě A380 odlétaly společně tři. Let do Dubaje byl velmi pohodlný, s děvčaty jsme seděly poblíž, tak jsme se seznamovaly, stejně tak s českým leteckým personálem. V Dubaji na nás dopadla únava, ale přestup pouze dvě hodiny byl ideální. Na let do Mahé byl nasezen Boeing 777, který byl obsazen pouze z poloviny, takže každá z nás měla celou trojsedačku zcela pro sebe, což jsme ocenily a mohly alespoň na pár hodin zamhouřit oko. Bohužel jsem oba lety protrpěla kvůli velmi silné rýmě a kašli, ale jedinečnou příležitost vůbec poprvé navštívit Seychely jsem si nemohla nechat ujít!

I když jsme z Dubaje odlétali s mírným zpožděním kvůli hustému provozu na letišti, přistáli jsme na Mahé téměř na čas, tedy v 7 hod ráno místního času (v zimě + 3 hod oproti ČR). Už při opouštění letadla po schodech nás přivítalo nádherné slunečné počasí s vlhkým teplým vzduchem, prostě pravé léto 7. prosince.

V příletové hale nás čekala zástupkyně Seychelles Tourism Board Melissa, která nás obdarovala malými připínáčky a informačními brožurami. Letiště v Mahé je velmi malé, ale i tak musíte počítat s tím, že už zde začíná zpomalený režim místních obyvatel, kteří nemají důvod chvátat. I když je v hale pouze jeden pás na zavazadla (a přistálo pouze jedno/naše letadlo) čekaly jsme asi 40 min, než jsme měly všechny naše kufry. Poté nás neminula vstupní kontrola vyplněných formulářů, namátková kontrola zavazadel a pasová kontrola, kudy nás Melissa přednostně doprovodila přes „fast track“ určený pro business class cestující a posádky letadel. Pozor, při pasové kontrola chtějí vidět vytištěnou zpáteční letenku! Letiště má pouze jeden terminál na mezinárodní lety a hned v té samé budově druhý pro domestic flights, kam jsme mířily my. Při výstupu z haly, která je rovnou propojená s venkovním prostorem, jsme si vyměnily eura na místní rupie (aktuální kurz byl 1 EUR = 15, 3118 SCR, tedy cca 1 Kč = 1,7 SCR). Pak jsme navštívily místní kavárnu (mimochodem se zde dokončuje nová odpočinková lounge, kde je k dispozici i občerstvení, ale za vstup do ní se bude vybírat poplatek), kde jsme si objednaly kávu a vodu, pročítaly si brožurky a čekaly na místní let na Praslin.

Check-in přepážku otevřeli cca hodinu před odletem, přičemž povolená váha zavazadla je 23 kg, když pokračujete z mezinárodního letu, ale pouze 15 kg, kdybyste zůstali na Mahé pár dnů a až poté letěli na další ostrov. Při odbavení jsme se setkaly s dalšími třemi účastnicemi FAM tripu, které přiletěly dalším spojem.

Musím přiznat, že malé vyhřáté letadlo s vrtulemi a nízkým stropem pro cca 20 cestujících, dvěma piloty a s klimatizací fungující pouze během letu ve mně probudilo moje sklony ke klaustrofobii, což umocnila nemožnost uložit kamkoliv zavazadla, takže jsem na klíně měla příruční tašku, notebook a kabelku pod nohami a kolenem jsem se dotýkala cestujícího vedle přes uličku. A bylo to pro mě vůbec poprvé, kdy jsem letěla v letadle bez letušky, když nepočítám seskok padákem.  Naštěstí let trval pouhých 15 min a skýtal úžasné výhledy na tyrkysové moře a zelené kopce ostrova Mahé i Praslinu, které zcela rozptýlily moji fóbii.

Z letiště na ostrově Praslin po 16,5 hod na cestě jsme za několik málo minut dorazily do resortu Constance Lemuria, kde nás upocené a nevyspalé přivítala nádherná Francesca. Po uvítacím drinku a check-in procedurám jsme postupně byly ubytovávány v pokojích junior suite, kde jsme se ani nestihly vybalit, pouze rychle osprchovat a převléct do letního oblečení a už jsme začaly plnit připravený program.

Po 12. hodině jsme se sešly opět na recepci hotelu a s pomocí buggy autíček jsme absolvovaly inspekční cestu a první seznámení s hotelovým areálem, a to konkrétně se základními typy pokojů, se dvěma plážemi Anse Kerlan, SPA centrem a restauracemi a la carte. Hlavně jsme se kochaly krásnou vyhlídku na tyrkysové moře z restaurace „on the rocks“, která je určena pro večeře při speciálních příležitostech.

Ve 13. hod nás v kreolské The Nest restauraci přivítal manažer Virgile, se kterým jsme poobědvaly čerstvou rybu. Po obědě jsme se přesunuly na golfové hřiště, kde jsem já osobně vůbec poprvé měla možnost si vyzkoušet první odpaly a dozvědět se základy o správném držení holí a úderech. Teplé klima a sluníčko, časový posun, nachlazení z Čech a nedostatek spánku způsobily, že jsem si po hodinové golfové lekci musela jít na chvilku odpočinout do svého pokoje, kde jsem v příjemně klimatizované místnosti asi na hodinu usnula. Nemohla jsem ale odolat, abych se ještě před večeří nedošla vykoupat do třpytivých vlnek teplého Indického oceánu. Večeře od 19. hod v hlavní buffetové restauraci The Legend proběhla v přátelském duchu se všemi účastnicemi FAM tripu.

V sobotu 8. 12. po osvěžujícím spánku jsme se s kolegyněmi v 8 hod sešly na snídani v The Legend, po které jsme se buginami přesunuly na nejkrásnější ze třech pláží v resortu, a to na Anse Georgette. Sice bylo pod mrakem, ale tyrkysovější barvu v kontrastu s bílým jemným pískem jsem snad nikde jinde neviděla. Pláž je bez lehátek a slunečníků obklopená pralesem a žulovými kameny. Na oběd jsme se sešly ve 13. hod na pláži Petite Anse Kerlan v plážové restauraci Takamaka, což je také název místního výborného rumu. Prostředí je to úžasné a místní šéfkuchař kromě lehkých snacků a salátů připravuje delikátní sushi různých tvarů a chutí. Bohužel nás venku pod palmami zastihl poměrně prudký déšť, tak jsme se musely přesunout pod střechy hlavní restaurace The Legend, kde jsme si vychutnávaly místní koktejly a sushi za doprovodu bubnujícího vytrvalého deště. V odpoledních hodinách ovšem pršet přestalo, což jsem využila k prozkoumání podmořského světa a šnorchlovala v okolí pláže Petite Anse Kerlan.

Odpočinkový program jsme završily přípitkem při západu slunce od Tee 18, kdy nám romantickou chvilku kazilo pouze štípání komárů. Povečeřily jsme s manažerkou prodeje v restauraci Diva, kde nás čekaly opravdové gastronomické divy včetně velmi avantgardního stylu servírovaní na plastických talíř a studeného gazpacha na kusu ledu ve tvaru ruky. Zážitek byl umocněn chutí velmi kvalitních vín přímo od sommeliéra a třešničkou na dortu se stala návštěva vinného koutku s aromatickými sýry a různými druhy čokoládových pralinek. Vůbec poprvé jsem ochutnala spojení červeného vína a hořké čokolády a musím uznat, že mě toto lahodné propojení chutí nadchlo.

Po nedělní snídani už nás čekal pouze check-out a v devět hodin jsme odjely do zátoky St. Anne Baie, odkud jsme v 10 hod odpluly Cat Rose ferry na ostrov La Digue (cca 15 min plavby).

Po vylodění u mola La Passe jsme si vyzvedly jízdní kola s košíky v půjčovně Tati´s hned u přístavu a vydaly se na projížďku po západní části ostrova. Celý ostrov La Digue je dlouhý pouhých 7 km a široký 3 km a zastavil se na něm čas. Hlavním dopravním prostředkem je právě kolo a jako taxi služba byl využíván volský povoz. Je zde také velké množství levějšího typu ubytování pro tzv. baťůžkáře a potkáte i místní rastafariány.

Navštívili jsme L´Union Estate s koloniálním vládním domem a vyhlídkou, nakrmily obří želvy, projely kolem plantáží s vanilkou a užívaly si teplého a slunečného dne s kokosem v ruce na nejfotografovanější pláži celých Seychel, a to na Anse Source d´Argent. Koupat se kvůli velkému odlivu bohužel nedalo, i tak je spojení moře, bílého písku a žulových kamenů nezapomenutelné. Po obědu v místní rybí restauraci Fish Trap jsme se lodí dopraviliyzpět na Praslin, kde jsem si vyzvedly naše zavazadla a přestoupily na velký trajekt Cat Cocos, na kterém jsme po asi hodinové plavbě dopluly na hlavní ostrov Mahé.

Z přístavu jsme přes hlavní město Victoria a hornaté vnitrozemí po necelé hodinové jízdě přijely k recepci Constance Ephelia, kde nás přivítal manažer prodeje John Narain, který nám předal program pobytu a karty od pokojů (junior suite) v jižní části hotelu. Absolvovaly jsme první část prohlídky hotelového areálu a povečeřeliy s Johnem v a la carte restauraci Seselwa, kde jsem si vychutnala výborné mořské plody.

Druhý den po bohaté snídani v buffetové restauraci Corossol, kde jsem objevila svoje nejoblíbenější ovoce graviolu, i při vydatném dešti jsme objížděly celý hotelový areál včetně vilek a U Spa centra. Poobědvaly jsme v Helios restauraci a kvůli dešti odpoledne neabsolvovaly ani plánovaný aqua aerobic. Při večeři ve venkovní Adam and Eve restauraci s manažerem Sri jsme se zase mohly dívat na jasné hvězdy a při poslechu místní kapely a vychutnání si posledního koktejlu jsme se odebraly do svých pokojů.

V úterý 11. prosince od rána krásně svítilo slunce a my jsme celé dopoledne trávily v U Spa centru u venkovního bazénu a vířivek. K relaxu v zelené nádheře přispěla půlhodinová masáž zad. Po výborném sushi v plážové Cyann restauraci v severní části resortu nás čekalo adrenalinové dobrodružství v podobě ZIP line. Zbytek odpoledne jsem pak strávila na krásné severní pláži s blankytně modrou oblohou a třpytící se hladinou moře. Den jsme završily společnou večeří v Corossol buffetové restauraci. Byla jsem opravdu unesená z nabídky různých mezinárodních i místních pokrmů včetně čerstvých ryb.

Poslední den našeho FAM tripu jsme posnídaly i poobědvaliy u severní pláže v restauraci Seselwa, užívala jsem si slunečních paprsků, koupání v teplém moři a nakonec i procházku s Agnieszkou do blízkého okolí na nákup několika nezbytných suvenýrů do malého obchůdku za brány hotelu. Celodenní relax byl mým dárkem k svátku. Po osvěžení se v bazénu poblíž mého pokoje už nás čekala jen poslední večeře, rozloučení se s některými účastnicemi FAM tripu, sbalení zavazadel a cesta na letiště, odkud ve 23:50 odlétal náš spoj do Dubaje se společností Emirates. Mezipřistání jsem prospala na křesle v hale. Po přistání v Praze (ve 12:40) nás přivítalo chladné mrazivé počasí, ale energii ze slunce jsem si uchovala ještě do Vánoc.

 

 

 

 

Destinace jsme procestovali. Poskytneme vám osobní rady.